1.dubna 2011 jsme si přivezli krásnou labradorku, brali jsme si jí už od druhé majitelky, která se o ni nemohla starat. Paní jí řikala Megie, ale já byla jednoznačně pro Čaky.
Hned druhý den jsem začala s treninkem. Čaky je chytrá a hodně žravá, vše šlo skvěle. Jak Čaky rostla začala jsem se poohlížet po dalším pejskovi. Vzala jsem si do hlavy, že dva psi jsou rozhodně lepší. Nikomu jsem zatím nic neřekla a koukala jsem jen tak na inzeráty. Nejdříve jsem chtěla dalšho labradora. Pak přítel přišel s australským ovčákem, slyšela jsem to poprvé, a tak jsem se začala koukat, koukala jsem jen občas, pak obden a pak každý den. Přečetla jsem spousta článků . Projela jsem všechny ch.s. kde jsem si přečetla různé zkušenosti s AUO. Tak a teď zbývalo vybrat si štěndo.
Napsala a obvolala jsem vše co šlo. Všude bylo již zadáno. Proto jsem se začala poohlížet i za hranicemi. Kontaktovala jsme pár lidí v Německu. Pak jsem koukala na Slovensko.Našla jsem inzerát a tak jsem odepsala. Slečna měla k mání čtyři merle holčičky a já si mohla vybrat.
Airinku jsem si vybírala když byla ještě hodně malinká a zaujala mě vlnka kterou měla na pacičce. Tak jsem si řekla:,, Pro mě to vždy bude symbol a poznávací znamení." Airinka rostla a den D se blížil 20.10.2012 jsme si pro drobečka jeli do Prahy. Stačil jediný pohled k tomu abych Airu začala zbožňovat a milovat. Svojí lásku ke zvířeti dělím zatím mezi dvě nejúžasnější fenky pod sluncem.
Je to super pocit když víte, že jsou tady vždy jen pro Vás.
